Historie

ÚvodHistorie o rytíři templu
Arcibiskup Guillame de Tyre

Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam.

Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu dej slávu.

Tak znělo slavné motto od Chudých rytířů Krista a Šalamounova chrámu (Pauperes commitiones Christi templique Salomonis) z Žalmu (115:1), z náboženského biblického textu, který byl napsán v latině.

Řád templářů byl založený v Jeruzalémě ve středověku. Přesný datum a ani rok bohužel neznáme, ale arcibiskup Guillame de Tyre datuje založení řádu do roku 1118.

Dvanáct členů vůdčích aristokratických rodin z Rex Deus ve Skotsku se pravidelně setkávali na hradě Roslin před I. křížovou výpravou s myšlenkou založení templářského řádu. Podobná setkání byla ve Francii v hrabství Champagne a také v jižní Provence.


hrad Roslin nyní

Členové Rex Deus z Brienne, de Joinville, Chaumontu a Anjou se v Troyes setkali s hrabětem Hugem I. z Champagne a Troyes v roce 1104. Po schůzce hrabě Hugo I. odcestoval do Svaté země a vrátil se až v roce 1108. V roce 1114 znovu odjel do Svaté země se spoluzakladatelem templářského řádu Hugues de Payns, což znamená, že k založení řádu mohlo dojít o nějaký ten rok dříve.

hrad Roslin nyní

Šlechtic Hugues de Payns vlastnil panství na Payen, spadající pod kraj Champagne, který vlastnil hrabě Hugo I.

Biskup z Chartres se zmiňoval o rytíři Krista “la milice du Christ” v roce 1114, není to náhoda?

Členové rytíři templu byli buď pokrevně nebo sňatkem spřízněni s Hugem I. nebo byli z rodiny Rex Deus.


Velmistr Hugues de Payns

Bylo zaznamenáno, že cisterciánský opat Bernard De Clairvaux, přítel Huga I. z Champagne a Troyes, pomáhal se založením řádu. Jmenoval Hugues de Payns velmistrem řádu v roce 1119 a do této funkce jej posvětil Edouard ze Seborgy. V roce 1120 Hugues de Payns a Godefreye de St. Omer z Pikardie přišli za Balduinem II., jeruzalémským králem, s myšlenkou o založení řádu žijícím jako mnišský řád. Králi se tento nápad zalíbil, a tak řád získal na koncilu v Nábulusu souhlas od východního duchovenstva.


Henry z Huntingdon

Devět let od začátku existence svého řádu strávili kopáním pod svým klášterem, o němž věřili, že sloužil jako stáj Šalamounova chrámu. Tento chrám dostali od Balduina II. Po těchto vykopávkách se vrátili do Evropy. Nikdo neví, co tam hledali, možná to byl Svatý grál, Archa úmluvy nebo nějaký tajný poklad po němž toužili.

Henry z Huntingdon (Eanric mac Dabíd), syn skotského krále Davida I. Skotského (Dauíd mac Maíl Choluim), označil templářský řád za “Nového netvora” a tím vyjádřil svůj nesouhlas se založením templářského řádu.

Řád byl ekonomicky vyspělý díky darům půdy nebo jiné formy majetku, měli výraznou politickou a vojenskou moc.

Opat Bernard De Clairvaux


Velmistr Robert de Craon

Když Hugues de Payns zemřel v Palestině v roce 1136, byl nově zvoleným velmistrem Robert de Craon, který musel přijmout 29. března 1139 od papeže Inocence II. (Gregorio Papareschi) bulu Omne Datum Optimum, aby se templářští rytíři podřídili jen papeži, a ne králům nebo ostatní světské moci, např. biskupům.

Papež Inocenc II., který lidem pomohl omilostnit od jejích špatných hříchů za určité peníze, byl známí v Itálii svým korupčním chováním.

Papež Inocenc II. by bez pomoci cisterciáckého opata Bernarda De Clairvaux neobhájil papežský titul, o který bojovalo několik duchovních představenstev.

Templáři se tím osvobodili od zásahů ostatních autorit a znamenalo to pro ně nezávislost v duchovním řádě v křesťanském světě a nemuseli platit poplatky a daně.



Papež Inocenc II.

Milites Templi vydal nástupce Inocence II. Celestýn II. 9. ledna 1144 s cílem podporovat templářský řád několik privilegií, třeba jedenkrát za rok mohli v každém kostele nebo kapli konat sbírky a vybírat almužnu.

Militia Dei je bula od papeže Evžena III. (7. dubna 1145), který byl žákem Bernarda De Clairvaux. Tato bula přinesla templářům znak rudý kříž na bílém poli. Kromě toho mohli vybírat desátky, zakládat kaple s přilehlými hřbitovy, kde mohli být zemřelí z řádu pochováni.

Zároveň měli právní imunitu a mohli vykonávat na svých územích vlastní spravedlnost, měli právo určovat si vlastní hodnostáře (velmistra = doživotně volená funkce, preceptory = měli nejvyšší kontrolu nad svými bratry a odpovídali jen velmistrovi svého řádu, magistra a komtury = velitelé).

Velmistra si vybírali pečlivě, zástupce velmistra, staršího administrativního úředníka, maršála a komtura Jeruzalému, Tripolisu a Antiochie stanovili v den volby nového velmistra. U volby bylo 13 voličů (8 rytířů, 4 seržanti a jeden kaplan), což symbolizovalo Ježíše a 12 apoštolů. Kandidát, který prošel službou na Východě, měl obvykle přednost před kandidátem ze Západu.


Francouzský král Filip IV. Sličný

Templáři vymysleli první mezinárodní bankovní systém. Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu půjčovali peníze francouzskému králi Ludvíkovi VII. pro vojenské účely.

Filip IV. Sličný, francouzský král, který nastoupil na trůn roku 1285, byl znechucen řádem templářů, protože nejenže měli moc a bohatství, které sloužilo jenom papeži, ale král si u nich nadělal obrovské dluhy a chtěl se jich zbavit. Společně se svým rádcem Vilémem z Nogaretu vymysleli ďábelský plán, jak templářům ztížit život. Obvinili je ze sodomie a kacířství, protože prý neuctívali Ježíše Krista, ale Bafometa, satanské božstvo, které prý templáři poznali ve Svaté zemi od mohamedánů.

O Vilému z Nogaret víme, že byl pod ochranou francouzského krále, když mělo dojít k soudnímu procesu za fyzické napadení a držení papeže Bonifáce VIII. jako rukojmí ve svém domě.


Papež Klement V.

Ten po roce zemřel na těžkou nemoc žaludku.

Zvolený papež, který předtím byl z chudé gaskoňské šlechty, se stal v roce 1305 Klementem V. (Bertrand de Got). Dal na radu Filipa IV. Sličného a přestěhoval do Avignonu, kde byl pod dohledem. Král věděl, že papeže lze lehce ovlivnit.

V pátek 13. října 1307 nařídil král hromadné zatýkání templářů ve Francii a tento den vstoupil do lidových pověr jako nešťastný den. Templáři měli tušení, že král s nimi má nekalé úmysly, a tak z francouzských přístavů (např. La Rochelle, přístavní město v západní Francii) odplulo několik lodí do portugalských přístavů, kde byly pod ochranou portugalského krále Dinise I. de Portugal. Templáři se později přejmenovali na řád Rytíře Krista. Většina templářů se přidala k Řádu teutonských rytířů v pobaltských zemích, někteří uprchli do Skotska.


Portugalský král Dinis I.

Po zatčení mučili několik templářů včetně Jacques de Molay, aby se přiznali ke svým činům. 19. října 1307 se ke všemu přiznal velmistr a doznání bylo předáno papeži.

V prosinci 1307 popíral veškeré doznání papežovým velvyslancům, neboť to bylo nedůvěryhodné a vynucené mučením.

11. května 1310 bylo v Paříži upáleno prvních 54 templářů, aby papež a jeho kardinálové neměli možnost je zbavit obvinění.

Na koncil ve Vídni dorazili někteří templáři, kteří se stihli ukrýt. před zatčením.

Před papežem chtěli očistit templářský řád, ale ten je nenechal se hájit, a tím byl v rozporu u mnohých prelátů.


Poslední templářský velmistr Jacques de Molay

Filip IV. Sličný donutil papeže Klementa V., aby templářský řád rozpustil definitivně. Ten ho poslechl a nejprve vydal papežskou bulu Pastoralis praeeminentiae 22. listopadu 1307, kterou nařídil zatýkání všech templářů a zabavení majetku ve prospěch církve. Dále pod nátlakem a za přítomnosti krále vydal bulu Vox in excelso 3. dubna 1312 a tím vznikla trvale platná a neodvolatelná vyhláška, která zakazovala, aby někdo v budoucnu vstoupil do řádu templářů a zároveň nařizovala, aby se nikdo nehlásil jako templář.

Bula Vox in excelso

Klement V. musel krále poslechnout, jinak by došlo anulování Klementova pontifikátu (doba funkce a hodnost papeže).

Krátce po Vox in excelso byla od papeže vydaná bula Ad Providam, která znamenala převod templářských majetků do rukou řádu johanitů, a tím Filip IV. Sličný nemohl sáhnout na majetek templářů.

Jacques de Molay, poslední velmistr templářů, byl Filipovým blízkým přítelem a dokonce kmotrem jeho dcery Isabely, ale ani ten nebyl ušetřen. Mučení a výslechy trvaly 7 let. Poté nastal nešťastný den 18. března 1314, kdy Jacques de Molay, preceptor Geoffrey de Charney, Hugo z Pairaudu, Geoffrey z Gonnevillu byli odsouzeni k doživotnímu vězení. Král se téhož dne rozhodl, že nechá upálit Jacquese de Molay a Geoffreyho de Charney, protože se nakonec odvolali k přiznání a to znamenalo pro ně smrt na hranici na ostrově Île aux Javiaux (dnešní Ile de la Cité nedaleko katedrály Notre Dame). Hugo z Pairaudu a Geoffrey z Gonnevillu se neodvolali proti rozsudku, a proto nebyli upáleni.

Chinonský pergamen

Nevíme, zda poslední templářský velmistr proklel Filipa IV. Sličného a jeho potomky i papeže Klementa V. nebo to byl Geoffrey de Charney. Prokletí postihlo Filipa IV. Sličného, který zemřel 29. listopadu 1314. Jeho tři synové Ludvík X. Svárlivý, Filip V. Dlouhý, Karel IV. Sličný a jediný vnuk Jan zemřeli. Výjimkou byla jeho nejmladší dcera, Izabela Francouzská, která se provdala za anglického krále Eduarda II., se snahou o urovnání vztahů mezi Anglií a Francií.

Papež Klement V. zemřel údajně na rakovinu 20. dubna 1314, což je přibližně měsíc po upálení Jacquese de Molay a Geoffreyho de Charney.

Před smrtí stihl tajně udělit osvobození velmistru Jacquesovi de Molay i členům templářského řádu od obvinění inkvizicí, které vydal v roce 1308 Chinonským pergamenem, který se našel v roce 2001 italskou paleografkou Barborou Frale.

Vive Dieu Saint Amour!

Ať žije Bůh lásky! (válečný pokřik templářů)

Historie templářů nynější doby

Po pádu templářů v roce 1312 se rytíři Krista drželi v ústraní společnosti. Mnoho z nich se připojilo do řádu johanitů, kam papež Klement V. předal majetek do jejich rukou místo francouzskému králi Filipovi IV. Sličnému.

skotský zednář Andrew Michael Ramsay

Je známo, že mnoho templářů stihli utéct do Skotska, Španělska (v řádu rytířů z Montesy) nebo do Portugalska před plánovaným zatčením.

Templáři v současném světě se vyskytují v náboženské hnutí a řády neotemplářství, kde se snaží držet tradic a hodnot templářů. Je mnoho spekulací, že templáři položili základy pro uzavřenou organizaci Svobodné zednářství. Jedním z vícestupňovém zednářství je titul ,,rytíř Templu’’, ale není přímý důkaz, že Svobodní zednáři jsou spojeny s templáři.

Je zvláštní, že v 18. století prohlásil Andrew Michael Ramsay zednáře za následovníky křižáků a německý šlechtic, baron Karl von Hund, prohlásil novou formu zednářství pro zachování potomky templářů, jenže jsou to malé střípky k nedoskládané skládačce.


Existuje značných počet moderních templářských organizací, např.:

  • L’Ordre du Temple založeno ve Francii v roce 1705
  • Ordo Templi Orientis (O.T.O) založeno v Německu nebo v Rakousku v 19. století
  • Ordo Novi Templi (ONT) založeno v Německu v roce 1907
  • L’Ordre Rénové du Temple (ORT) založeno ve Francii v roce 1970
  • L’Ordre du Temple Solaire (OTS) založeno ve Švýcarsku v roce 1984, ale řád byl rozpuštěn v roce 1994
  • Militi Templi Scotia založeno ve Skotsku v roce 1853

Ordo Supremus Militaris Templi Hierosolymitani – OSMTH


velmistr Bernard-Raymond Fabré-Palaprat

Řád L’Ordre du Temple bylo obnoveno díky Bernard-Raymond Fabré-Palaprat v roce 1804 ve Francii. O rok později Napoleon Bonaparte se stal patronem tohoto řádu a uspořádal velkolepý obřad v Paříži na počest Jacques de Molay a všech templářských mučedníků. Velmistr Bernard-Raymond Fabré-Palaprat odmítl jakoukoliv souvislost s jeho řádem s zednáři. Po pádu Napoleona Bonaparte, řád Fabré-Palaprata podporoval krále Ludvíka XVIII. a on jim na oplátku udělil uznání. Po smrti Bernard-Raymond Fabré-Palaprata členové L’Ordre du Temple odmítli sira Williama Sidney-Smitha dlouhodobě do roku 1870, kdy řád úplně zanikl.

Členové L’Ordre du Temple se rozdělili na několik malých templářských převorství. Jedním z nich bylo Grand Priory of Belgium (SMOTJ – Sovereign Military Order of the Temple of Jerusalem), v latině Ordo Supremus Militaris Templi Hierosolymitani neboli OSMTH, které bylo oficiálně založeno v roce 1932. V té době byl belgickým velmistrem Emile Clément Joseph Isaac Vandenberg.


52. velmistr, Gerard Edmond Louis Willery

Během druhé světové války v roce 1942 se tento řád dostal pod vedením velmistra Antonia Campella Pinta de Sousa Fontese v Portugalsku.

Po smrti Emile Clément Joseph Isaac Vandenberg se definitivně ujal do vedení portugalský velmistr. Někteří členové ho odmítli jako velmistra, kvůli odmítnutí žádosti o navrácení řádu SMOTJ do Belgie a došlo k separaci řádu mezi rokem 1945-1946 na OSMTH-Regency a na SMOTJ (OSMTH) International Federation. V roce 1960 velmistr Antonia Campella Pinta de Sousa Fontese jmenoval svého syna, Fernando Pinto Pereira de Sousa Fontes, na post velmistra. Po jeho smrti nastoupil zvolený francouzský velmistr Gerard Edmond Louis Willery v roce 2018 v Paříži.

Jejich webovou stránku najdete na www.osmth.net



IV. velmistr OSMTH plk. David N. Appleby

V roce 1995 se OSMTH odloučil od OSMTH-Regency a v Salzburgu si vytvořili svůj řád se svými pravidly, např. ,,mentor’’ je označení pro slovo ,,velitele’’. Nechtěli být pod velením Fernanda Pinta Pereira de Sousa Fontes, a proto se odtrhli.

OSMTH má v Americe mnoho samostatných převorství, které se jmenuje The Sovereign Military Order Temple of Jerusalem (SMOJT).

Jejich webovou stránku najdete na www.smotj.org


Ordre Souverain et Militaire du Temple de Jérusalem – OSMTJ

Jejich webovou stránku najdete na www.osmth.org

IV. velmistr OSMTH plk. David N. Appleby

OSMTH má v Americe mnoho samostatných převorství, které se jmenuje The Sovereign Military Order Temple of Jerusalem (SMOJT).

Jejich webovou stránku najdete na www.smotj.org


Ordre Souverain et Militaire du Temple de Jérusalem – OSMTJ

Polský maršál Antoine Jozef Zdrojewski

Po zvolení velmistra v SMOTJ (OSMTH) International Federation se Antoine Jozef Zdrojewski z Polska stal velmistrem. Neakceptoval a ani nenavázal bratrství s Fernandem Pintem Pereirem de Sousa Fontes z OSMTH-Regency. Velmistr Zdrojewski byl již známý pod přejmenovaným řádem Ordre Souverain et Militaire du Temple de Jérusalem (OSMTJ) v roce 1970. Po smrti Zdrojewski v roce 1989, nastoupil francouzský politik Georges Lamirand a řídil svůj řád do roku 1994.

Po něm nastoupil Dr. Nicolas Haimovici Hastier do roku 2020. Nyní řídí OSMTJ americký generál, Ronald S. Mangum, který byl zvolen po jeho smrti.

Jejich webovou stránku najdete na www.osmtj.net

V roce 1973 OSMTJ umožnil členům rozšířit si převorství v Americe pod jménem OSMTJ Knights Templar of America.

Tento řád dostal na starosti americký kněz Philip A. Guarino, který byl později obviněný z členství zednářského lóže Propaganda Due (P2) pod vedením italským zednářem Licio Gelli.

Jejich webovou stránku najdete na www.theknightstemplar.org


Závěr

Mezi rokem 1945-1946 došlo k rozkolu mezi bratry a sestrami v templářském řádu OSMTH. Vznikly kvůli tomu dva tábory a později v roce 1995 vznikly tři nezávislé templářské řády. Velice nás mrzí, že nemůžeme být spojeni pod jednou střechou, ale respektujeme jejich rozhodnutí.

Věříme, že jednoho dne budeme moci spolupracovat a podporovat si navzájem.

Všem bratrům a sestrám templářského řádu přejeme jen to nejlepší a ať nám Ježíš Kristus žehná.

Non nobis, Domine, non nobis,
sed Nomini Tuo da gloriam.

Ne nám, Pane, ne nám,

ale svému jménu dej slávu.

OSMTH
Magnus Magistrale Prioratus Czechia